Advent

Adventní zastavení nad manželským slibem

Na svátek Svaté Rodiny může kněz ve farnosti pozvat manžele k obnově manželských slibů. Tento svátek připadá v litugickém kalendáři na neděli oktávu Narození Páně s výjimkou roku, kdy slavnost Narození Páně a Matky Boží Panny Marie (1. ledna) připadá na neděli, pak se slaví v pátek 30. prosince. K zamyšlení pro manžele může nabídnout následující text, v němž mohou spolu s autorem vrátit o mnoho let zpět k manželskému slibu a zamyslet se nad jeho jednotlivými částmi. Osvěžit si v paměti svá odhodlání a úsilí a obnovit je.

„Mladá láska je plamen,
velmi pěkný, velmi žhavý a prudký,
ale přesto pouhé světlo a mihotání.
Láska staršího a ukázněného srdce je jako uhlíky;
hoří hlouběji a nelze je uhasit.“
Henry Ward Beecher

Rozbor manželského slibu

 „Já, …, odevzdávám se tobě, …, a přijímám tě za manželku (manžela). Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“ 

…odevzdávám se tobě

Odevzdávám ti celé své bytí, svoje touhy, naděje, svoji budounost, vydávám se ti na milost, nenechávám si otevřená žádná zadní vrátka. Znamená to, že už si nikdy nebudu moci bez výčitek svědomí dělat jen to, co chci já bez ohledu na tebe, myslet jen na sebe.

… přijímám tě

To je se vším, co k tobě patří: s tvou minulostí, rodiči, příbuzenstvem a přáteli. Ke každému člověku patří jiní lidé a nemusejí mi být příjemní. S tím se ovšem musím vyrovnat a ne je odmítat. Přijímám tě ale také s celou budoucností, o které jen málo víme, jak se budeš vyvíjet a měnit, s případnou nemocí, invaliditou atd. Nejde to jinak. Aby se člověk cítil přijatý, musí na něj být partnerem podepsán nevyplněný šek. Nelze si klást podmínky, že nebudeš protivný až zestárneš apod. Přijímám tě, znamená, přijímám starost a odpovědnost za tvůj růst ke spáse, za další rozvoj tvé osobnosti. Nabízím ti stálou dispozici ke spolupráci na tom díle.

… slibuji

To není slib typu „sliby – chyby“, to je uvědomělý a dobrovolný závazek daný po zralé úvaze. Ten nelze vzít zpět, neboť tvůj partner na něm staví svůj celý další život. Manželský slib si vyžaduje symetrii, tj. musí být oboustranně neodvolatelný. Tvůj patner, má-li do vztahu investovat „všechno“, potřebuje k tomu mít nějaký pocit jistoty, že necouvneš.

…že ti zachovám

To neznamená, že lásku, úctu a věrnost uschovám či zakonzervuji, abychom o ně nepřisli, to znamená, že budu pečovat o jejich prohlubování a rozkvět, že nedopustím, aby vyprchaly, neboť ty se zachovávají tm, že se prohlubují.

…lásku

To není zamilovanost. Láska, to je chtít dobro druhého. Znamená to ochotu přinášet oběti, je to rozhodnutí překonávat obtíže. Projevuje se především ve všedním životě.

…úctu

Úcta je podmínkou lásky. Jak může člověk mít rád někoho, koho si neváží, kdo pro něj nic neznamená? Často se na ni dnes zapomíná, to slovo zní dnešním uším zastarale. Ale jestliže nemá člověk k někomu dostatek úcty, špatně se mu s ním žije. …je samozřejmě třeba chovat se tak, aby ke mně partner mohl úctu mít. Ale úctu je třeba partnerovi zachovat, i když je v krizi a nejedná dobře. Je to jen člověk – slabý a chybující, ale jinak je dobrý a s Boží i mojí pomocí se z toho dostane.

…věrnost

Je třeba počítat s tím, že dnešní prostředí, ve kterém žijeme, věrnosti moc nepřeje. Je třeba počítat i s možností odborné rady od lékaře či v manželské poradně, která věrnost nerespektuje. Proto je třeba si ji důsledně hájit.

…že tě nikdy neopustím

To je vlastně obsaženo ve věrnosti. Neznamená to jen neodejít z domu, ale nenechat také partnera v jeho trápení bez pomoci, nebýt k němu lhostejný.

…že s tebou ponesu všechno dobré i zlé

To je také součást věrnosti. Nelze si vybírat jen něco, např. co je mi příjemné, to se dělá obvykle ve volnějších vztazích ..„nadivoko“. V manželství to však nejde. Mají-li být manželé sjednoceni, doplácejí na to i vydělávají na tom oba. V dlouhodobém hodnocení na tom však oba vydělávají.

…až do smrti

Smrtí jednoho z partnerů manželství končí….Ale do té doby nic jiného svatební slib neruší. Trvalost vztahu na celý život je požadavek přiměřený významu a hodnotě celého manželského vztahu. Jestliže se někdo plně dává druhému člověku, nemůže to být jen do doby, než se omrzí. Člověk, který se plně odevzdává, očekává lodgicky, že bude plně přijat. A je-li pak odmítnut (odchodem toho druhého), je vlastně hluboce ponížen a ožebračen. Investoval do vztahu vše a byl podveden a okraden. Rozchod není řešení dobré, je to spíše tragédie. Je to podobná situace jako při amputaci nohy: je třeba ji někdy udělat, ale s jednou nohou už to nikdy není dobré, jde o menší zlo. Rozvodem jsou nějak poznamenáni všichni zúčastnění, včetně dětí, a to celoživotně.

…k tomu ať mi pomáhá Bůh

Bez Boží pomoci je velmi obtížné v dnešním světě dodržet tento slib. Je to téměř nadlidské. Bůh ustanovil manželství, a proto je třeba nespoléhat jen na sebe, ale opírat se o Boha. Křesťané nejsou ušetřeni pokušení, slabostí, pádů a krizí. Záleží na hloubce a šíři víry, jak se člověku podaří přizvat do svého vztahu Boha, jak se o něj dokáže opřít.

Příprava snoubenců na manželství, sestavil Ing. Ladislav Traxler, Pardubice, 1992, s. 53-54