Povídej - naslouchám
Psycholog Jaro Křivohlavý věnoval tomuto tématu publikaci Povídej – naslouchám. Nabízíme vám ji jako možné vodítko k umění naslouchat. Ten, kdo vystihne, co druhý potřebuje, někdy i beze slov, je tím, kdo naslouchá a je nablízku.
Proč naslouchat druhým?
- Nasloucháním vytvářím podmínky k dalšímu rozvinutí rozhovoru
- Nasloucháním umožňuji tomu, komu naslouchám, splnění jednoho přání: najít někoho, komu by se mohl s něčím svěřit
- Nasloucháním dávám druhému najevo určitou míru ochoty pomoci mu nejen tím, že ho vyslechnu, ale případně s ním budu hledat cestu jak daný problém řešit
„Ve škole nás učili mluvit, ale ne naslouchat, jsme na tom s nasloucháním hůře nežli s mluvením; druzí lidé očekávají, že jim budeme naslouchat, potřebují někoho, komu by mohli říci, co je trápí, co jim leží na srdci, s čím si nevědí rady.“
Co se děje, při setkání člověka s člověkem?
Jaro Křivohlavý píše: „Když naše setkání je opravdovým setkáním, když při tomto setkání vystihneme potřeby druhého člověka, když jsme ochotni rozhodnout se pro čin, který by druhému mohl být pomocí. Naslouchání je mimořádně důležitým krokem na cestě k porozumění druhému člověku a k dobrým vzájemným vztahům.“ Pastor a kazatel John Killinger uvádí: „Každý z nás si přeje mít někoho, kdo by ho poslouchal a vyslechl, komu by se mohl vypovídat.“
Podobně dodává Michael Jacobs: „Je ironií moderního světa, že v době, kdy se slova šíří díky moderní technice rychlostí světla po celé naší zeměkouli a valí se na nás jako vodopád, vymizely nejzákladnější dovednosti mezilidského styku – naslouchat lidem, s nimiž přicházíme do bezprostředního styku.“ Téma doplňuje i teolog a etik Dietrich Bohhoeffer: „Naslouchání může někdy více posloužit než mluvení. Láska začíná ochotou naslouchat.“ Římský filosof a básník Seneca naléhavě volá: „Komu mohu říci: tady jsem, prosím tě, naslouchej mi, abych neupadl do šedého osamění. Ó, bože, copak na světě není nikdo, kdo by mi naslouchal?“
Proč přicházíme do styku s druhými lidmi
Křivohlavý uvádí: „Důvodů je mnoho – např. patří sem i ten, kdy si někdo neví rady, když neví, co má dělat, pro co se rozhodnout, čemu věřit a co ponechat stranou. Často vyhledáváme druhého člověka z toho důvodu, že v sobě cítíme napětí, případně chaos a potřebujeme někoho, s kým bychom si o tom mohli popovídat. …každý z nás v určité situaci potřebuje „vrbu“, do níž by mohl svěřit své tajemství, obavy a strach, které by řekl, co by žádnému na světě neřekl. …sdílená radost je dvojnásobná radost a sdělený žal je poloviční žal. Obrazně řečeno jde při přátelském rozhovoru o spolunesení (sdílení) radostí i starostí. Kolikrát potřebuje někdo „vyzpovídat se někomu“, „vylít mu své srdce“, sdělit „jak je mu smutno“, „co ho trápí“, jaké má obavy, v jak těžké situaci se nachází atp. Ukázalo se, že mnohým pacientům se po nich (po dlouhých rozhovorech) velice ulevilo. Zbavili se těžkostí. Uzdravili se nejen tělesně, ale i duševně.“
„Mluvení a naslouchání není jen určitou činností, je doslova určitým způsobem života.“ Berndt Gudter
„Nemluvit s určitým člověkem je jednou z nejostřejších forem vyjádření opovržení a pohrdání. Člověk je tím ohrožen ve svém lidství, které je v jádru sociální.“ Berndt Gudter
Přítomnost druhého člověka, který se nám snaží porozumět a je „cele s námi“, je útěchou
V knize najdeme: „Anne Long říká, že takovýto rozhovor nám říká, že ten, kdo nám naslouchá se na nás dívá jako na plnohodnotného člověka a to je nám povzbuzením. Jeden pacient to vyjádřil větou „je to jako bych vyšel z vězení“, když se mu podařilo svěřit se s určitými obavami člověku, který mu naslouchal a snažil se ho pochopit. Přátelský rozhovor…není jen pouhou výměnou informací, názorů a postojů. Může být společným hledáním cesty, orientace ve všelijak složité situaci.“
„Protože jsem nenaslouchal člověku, s nímž jsem hovořil, nic jsem se nedozvěděl, nenavázal jsem s ním kontakt a nemohl jsem mu pomoci.“ Michel Quoist
Naslouchání
„Naslouchání druhému člověku je první a nejdůležitější fází osobního rozhovoru. Co se děje tam, kde někde někdo někomu naslouchá?
- Věnuje mi čas
- Věnuje mi pozornost
- Věnuje mi úctu (respekt)
…na celém světě není nyní nikoho jiného, kdo by pro něho byl důležitější, nežli jsem já
- Věnuje mi přátelství
- Věnuje mi prostor ve svém myšlení a cítění
- Věnuje mi důvěru
- Věnuje mi příležitost sdělit mu něco, co já považuji za důležité“
…láska je čin vůle, která překonává – jako důvěra – hranice egocentrického zajetí a je ochotná něčeho se vzdát a riskovat.
„Rozhovor stojí a padá tím, jak kvalitní je naslouchání.“ Wilfried Weber
„Máme dvě uši a jen jedna ústa. Mnozí lidé tuto výbavu nepoužívají v tomto poměru a chovají se, jako by tento poměr byl opačný.“ Michael Nicols
„Naslouchání je jedním z nejvíce opomíjených umění slova.“ Norman Dixon
Rozdíl mezi slyšením a nasloucháním
„Slyšení je fyziologickou záležitostí. Je schopností zachycovat přerůzné zvuky uchem. Naslouchání je psychologickou záležitostí. Jde v něm o pochopení a porozumění toho, co slyšíme. …jde o interpretaci toho, co slyšíme. …nejtěžší fáze: pochopit záměr hovořící osoby, tj. čeho tím, že to řekl, chtěl dosáhnout. Zatímco slyšení mohu ignorovat, naslouchání člověka v klidu nenechá. Porozumím-li, co je mi řečeno, a pochopím-li oč jde tomu, kdo mi něco říká, pak mne to staví k rozhodnutí. Buď splním, co si daná osoba přeje, nebo vše zařídím jinak.
- Nasloucháním vytvářím podmínky k dalšímu rozvinutí rozhovoru
- Nasloucháním umožňuji tomu, komu naslouchám, splnění jednoho přání: najít někoho, komu by se mohl s něčím svěřit
- Nasloucháním dávám druhému najevo určitou míru ochoty pomoci mu nejen tím, že ho vyslechnu, ale případně s ním budu hledat cestu jak daný problém řešit
Obtíže a rizika našeho naslouchání
- Slyšené slovo má sugestivní moc. Je nebezpečí, že nás (dotyčný) přemluví – i proti naší vůli.
- Posluchač je zranitelnější nežli hovořící
- Když hovořím, řídím sám běh dění
- Hovořit dovedeme. Učíme se to ve škole. Naslouchat se ve škole neučíme.
- Interpretace toho, co slyšíme, je obtížným úkolem
„Naslouchání, které není na úrovni, je příčinou chabého porozumění.“ Gerard Egan
Křivohlavý, J.: Povídej, naslouchám. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2010